Tvrzení, že Itálie není pro introverty se mi potvrzuje z každé interakce v Itálii. Kamkoliv přijdete, budete osloveni a na můj vkus docela hlasitě. Ať už se jedná o buongiorno, salve nebo klasické ciao anebo pronto, většinou to nepřeslechnete. Nevím jestli se jedná pouze o můj pocit, ale prostě Italové jsou hluční a dávají to o sobě vědět. Ještě jsem neviděl Itala, který by mluvil potichu a nebo se zdráhal mluvit. Italský jazyk už je takový, že nabádá k tomu být slyšet a když k tomu přidáte neodmyslitelné gesta, máte vymalováno.
Říká se, že v každém jazyce, který umíte máte i jinou osobnost. Když se tedy budete učit italsky, budete si muset osvojit jistou hlasitost a pokud nejste, tak stát se aspoň trochu extrovertem.
Itálie Vás, ale bude velmi podporovat v italštině. Anglicky se někde domluvíte, ale stále na spoustě míst ne. To Vás bude nutit používat ten jazyk. Sice to někdy může být takové nepříjemné, ale daleko rychleji Vás to posune. Když neumí anglicky, tak prostě Vy musíte italsky. Pokud se chvilku budete pohybovat v Itálii, tak se na Vás velmi rychle nalepí jejich styl mluvy a chování a to samotné Vám dodá na Vaší věrohodnosti, že umíte italsky.
